Provokace profesora Snapea (3)

30. ledna 2011 v 10:30 | martina.tim |  Severus Snape - mé povídky
   Ano nastal den "D" a já s úsměvem vstávala z postele celá rozlámaná, protože jsem v noci nemohla najít tu správnou polohu a nemohla jsem přestat myslet na to, jak to dnes s tím dárečkem provedu, abych nebyla načapána na hruškách a můj "milovaný" profesor lektvarů mě přímo na místě nezabil Avadou. Brr to by dost bolelo. :D
   Je sobota a já mám dnešní den celý pro sebe. Sice je v plánu famfrpálový zápas mezi Mrzimorem a Havraspárem, ale ta hra mě opravdu moc nebere. Řaději strávím svůj volní čas nad tím, jak provedu svou mission imposible, které se fakt nemůžu dočkat.
   Popadnu bombošku a pomalu se vykrádám z kolejí, kde ještě každý líně odfukuje. Potichoučku našlapuju na nechutně, odoprně vrzavé prkna podlahy, která pod každým mým krokem křičí.
   "Ty prkna by měl někdo vyměnit." zakleju si v duchu.
   Neslyšně vyjdu z kolejí a zamířím si to po schodech rovnou dolů do sklepení.
   I když si říkám, jestli bych mu tu bombošku raději neměla nechat v učebně lektvarů na učitelském stole, protože přece jenom jít až dolů do sklepení je velice riskantní. Snape určitě už nespí. Je to snad upír, nebo Batman? No Batman asi ne ten byl elegantní gentleman, což se o Snapeovi říct nedá. Chvíli váhám a rozmýšlím varianty svého činu, ale nakonec usoudím, že to zkusím přece jen do toho sklepení.
   Obezřetně se rozhlížím kolem sebe když vstupuju na schodiště vedoucí do té odporně zatuchlé části hradu. Stejně má divnej pocit, jako by mě někdo sledoval, ale já nikoho nevidím.

   "Co když mě Snape vidí? Co když má nějaké to kouzlo, které mu hned řekne kdo je v jeho teritoriu?"
   "Ale blbost" řeknu v duchu a jdu pomaloučku dál.

   Na konci schodiště zahnu za roch a rozmýšlím další strategii, jak mu dárek podstrčit. Pohlednici bych mu mohla podstrčit pode dveřmi a bombonieru bych nechala před dveřmi na podlaze. Všimne si pohlednice vezme ji a podívá se ven na dotyčného autora tohoto neskutečného a drzého činu. A samozřejmě najde můj dárek.
   "Ó, jak dokonalý plán" :DDD
Jemně našlapuju až k profesorovým dveřím pomalu pokládám bonbóny na zem a strkám pohlednici do velmi tenké škvírky pod dveřima.
   "Sakra! Jsem netušila, že je má tak izolované."
Ale přece jenom se mi to podařilo! Pohlednice už byla tam. Je pozdě to vrátit zpět.
   Najednou jsem uslyšela kroky, které se blížily.
   "Sakra!! On už je opravdu vzhůru!"

   S narůstající panikou kolem sebe hledám úkryt, protože po schodech bych to vyběhnout už nestačila. Před očima se mi najednou zjeví dveře na konci chodby, do kterých rychlostí blesku vklouznu a v ten moment se otevřely mohutné dveře a Snape v nich. Koukám se malou škvírkou mezi dvěma prkny a adrenalin mi během minuty vyšplhal nehorázně vysoko, mám
pocit, že se zblázním strachy! Najde mě a přímo na místě zabije!
   Ale dost mě uklidňuje ten jeho výraz! K nezaplacení! Snape žhne rudou barvou, (nejspíš už stihl přečíst tu pohlednici s přáním J) v ruce drží křečovitě mou pohlednici a div nevybouchne, když uvidí na zemi zabalenou věc s černou stuhou.
Rychle ji ze země sebere a ostražitě se rozhlíží z jedné strany chodby na druhou. Něco si pod nosem mrmle ani mu nerozumí, ale já se držím zuby nehty, abych se nezačala smát na celé kolo. Mé srdce buší jak o závod a já se divím, že ten tlukot Snape neslyší. Stojí tam poněkud delší dobu než se rozhodne konečně zase vpadnout dovnitř. Mohutné dveře s hlasitostí bouchnou a je znovu hrobové ticho! Já stále stojím nehnutě za dveřmi a nemám odvahu z tama ještě vyjít, protože co když stojí a čeká za dveřmi? Mám pocit jako bych se měla každou chvíli rozletět na milion kousků. Mám strach z toho, že mě objeví, ale zároveň hřejivý pocit velkého úspěchu.

   Nakonec se můj pobyt ve sklepení krapet protáhl. Neměla jsem ponětí o tom, kolik je hodin, ale připadalo mi to jako celá věčnost. Už jsem to tam nemohla déle vydržet a rozhodla jsem se vypadnout. Měla jsem to štěstí, že jsem proklouzla kolem Snapeových dveří ve zdraví  a rychle po schodech nahoru.
Po doběhnutí na kolej, jsem padla na postel a začala jsem se smát jako šílená. Mé spolubydlící se jen nevěřícně koukaly, jestli mi náhodou nehráblo a
zvědavě se vyptávaly čemu se směju. Já jen odověděla, opětovným záchvatem smíchu.
  
   Bylo to opravdu vzrušující a já jsem zvědavá jak to Snape strávil! A jaký bude v příštích dnech.
  
 

Setkání s Alanem Rickmanem

20. listopadu 2010 v 18:59 | martina.tim |  Zajímavosti AR, SS .....
   Nedávno jsme navštívily s holkama (Wixi, Šárka, Lea a Šárka) Irsko. Jely jsme tam za účelem návštěvy divadla a setkání  s Alanem a získat od něj podpis. A taky že se nám to podařilo. První večer jsme byly dost nervózní a třepaly se jako ratlíci. Stály jsme u zadních dveří Abbey Theatre a hleděly jsme na hodny a nervy pracovaly. Nakonec jsme se dočkaly a rychle se prodíraly pro podpis a fotky.

   Nakonec jsem další večer po divadle získala další podpis na přední stranu programu, který jsem si na začátku představení koupila a znovu jsem se s ním vyfotila. Je skvělý! Dokonce nám i při odjezdu zamával z taxiku. Všechny jsme z něj byly nehorázně mimo. Celé dny jsem lítala v oblacích a koukala na jeho fotku s podpisem :).


První večer - sobota

No jo to se kouká trošku jinam, jelikož nepočítal s tím, že nás bude fotit jedna osoba. Ale i tak tuhle fotečku miluju.

Druhá fotka - Pondělí po divadle
Tak a toto je moje modla!!! :D



Moje podpisy AR

Podpis Alana

1. července 2010 v 21:08 | martina.tim |  Zajímavosti AR, SS .....
 



Anděl Smrti

27. listopadu 2009 v 23:35 | martina.tim |  Severus Snape - mé povídky
Bylo pozdní odpoledne, když se profesor Severu Snape sesunul únavou na svou židli za
pracovní
stůl plný pergamenů, které čekaly na opravu. Neměl náladu ani chuť vrhnout se do opravy studentských prací, které nebyly mnohdy ani čitelné a obsahově vcelku ubohé. Zvláště od některých jedinců, jako jsou Neville Longbottom, Harry Potter a mnoho dalších. Musel se hodně přemlouvat, než vzal do ruky brk a první pergamen.
Po hodině a půl, kdy měl už opravenou většinu esejí, se mu do rukou dostala práce
studentky šestého ročníku, Amandy Sheppardové. Najednou se zarazil. Měl takový zvláštní pocit, jako by ani žádnou studentku s tímto jménem neznal, ale přesto o ní věděl.
"Zvláštní," pronesl tiše.
Ještě nikdy takový pocit neměl. Snažil si ji vybavit, ale šlo to velmi těžce. To ten nadutý
Potter! Strhává na sebe veškerou pozornost, pomyslel si. Najednou se mu v mysli zjevila. Seděla v poslední lavici v Nebelvírské části. Měla dlouhé černé vlasy, bílou pleť s nevýraznými rysy. Ale přesto měl dojem, že tam nepatří.
"Už jsem nejspíš přepracovaný. Věčné přetvářky, nesplnitelné úkoly, absurdní sliby!" pronesl. Zavřel na chvíli oči a ponořil do svých myšlenek.

Rád se procházel temnými chodbami Bradavického hradu. Cítil se najednou uvolněněji. Již se
smiřoval se svým budoucím osudem prchajícího zrádce. Jenže neměl na vybranou. Zastavil se u velkého okna s výhledem na školní pozemky a zadíval se na měsícem zalitou hladinu jezera. Byl to nádherný pohled. Z ničeho nic uslyšel vedle sebe tichý hlas.
"Je čas, že?"
Profesor se zarazil. Byl to hlas oné studentky, která mu dlouhou chvíli zaplňovala mysl. Když
se na ni otočil, nespatřil tu samou dívku, která sedávala tiše v zadní lavici, ale spatřil dívku s vlasy bílými jako sníh, s očima modrýma jako samotné nebe. Stála nebo spíše se vznášela vedle něj a upřeně ho sledovala. Nebyl schopen jakkoliv reagovat na její dotaz. Jen na ni překvapeně hleděl. Bylo mu naprosto jasné, kdo to je.
"Přišel čas splnit své sliby!" zopakovala dívka tiše.
"Ano, já vím" vydral ze sebe nakonec.
"I já mám své povinnosti, profesore!"
Při těchto posledních slovech dívka zmizela. Nastalo znovu mučivé ticho. Severuse napadla
jen poslední slova.
"Pro koho sis ve skutečnosti přišla?"
Po pronesení těchto slov zmizel v temné chodbě Bradavic vstříc své budoucnosti, kterou si
však sám nevysnil.

Severus Snape - má kresba

7. listopadu 2009 v 9:22 | martina.tim |  Zajímavosti AR, SS .....
Pokoušela jsem se ho nakreslit. Sice to není dokonalé, ale snaha byla ne?

Hůlky

3. listopadu 2009 v 15:29 | martina.tim |  Zajímavosti AR, SS .....

Severusova hůlka.




Brumbálova hůlka

Povídky

1. listopadu 2009 v 21:50 | martina.tim
Hlasuje v anketě: Mám pokračovat v povíce: Provokace profesora Snapea? No nějak nezaznamenávám ohlasy tudíž jestli mám pokračovat v povídce či ne.

Hlasujte po kliknutí na tento článek.

Můj Wall

2. října 2009 v 12:49 | martina.tim

Videjko se Sevem

7. září 2009 v 18:26 | martina.tim |  Zajímavosti AR, SS .....
Tááák další mé video po dloooouhé době :)






Kam dál