Duben 2009

Tajemství - část druhá

28. dubna 2009 v 23:27 | martina.tim |  StarGate (Atlantis) Povídky


Po návratu z planety PX27588

Uffff konečně jsem zpátky. Všude dobře, ale tady nejlíp. Byla to sice fascinující mise, ale trošku se pokazily plány, které měl John naplánované. Ano píšu záměrně John, protože mi nabídl tykání a to jsem hleděla jak tele na nový vrata.
"Hele Sáro! Můžu ti tykat když už jsi sice jen dočasně ale pro teď v mém týmu?"
To víte já byla v šoku a úplně vedle a jen jsem něco blebtla jako…
"… ehm jistě proč ne?"
"Ok tak ty mi říkej Johne jasný? Žádný podplukovníku, ale Johne."
"Dobře Johne!"
Dokážete si představit do jaké nálady mě to hodilo? Prostě super den jsem si říkala, ale velký omyl.

Když jsme přišli na planetu PX27588 tak všude byla pěkná příroda. Museli jsme přejít přes les k té opuštěné lodi, která byla na velké pláni za lesem. Vypadala opuštěně taky to Ronon tvrdil, že je opuštěná. Jenže já měla ten divný pocit, jako by nás někdo sledoval nebo věděl, že jsme tam. Nebyl to příjemný pocit to vám povím.

Wow. To co jsem viděla před sebou, když jsme vyšli z lesa si nedokážete představit. Byla to obrovská mateřská loď Wraithů, kterou jsem v životě neviděla. Byl to velký kolos s mnoha malými okýnky posety po celé lodi. Vešly jsme dovnitř a prošly jsme pár chodbami k centrální místnosti. Tam nám John rozdělil úkoly:
"Sáro! Ty půjdeš se mnou já tě zavedu do jejich laborky a zkopíruješ tam veškerá data je tam toho opravdu mnoho. Ronone ty půjdeš s Teylou prozkoumat strojovnu a podíváte se po nějakých zbraních pokud tu něco zanechali. Což já doufám, protože by se nám moc hodily."

Já byla v sedmém nebi, když jsem šla s Johnem do Wraithské laboratoře. Vykládal mi nějaké příhody co se jim staly na podobných misích na Wraithské lodi aby nebylo trapné ticho. Zanedlouho jsme byli tam. Tedy spíše jsme stáli před zavřenými dveřmi nebo vlastně já ani nevím jak nazývat ty jejich "dveře" chápete ne? Já to nazvala slizká pavučinová hmota. :D
"Sakra nejdou otevřít. Jakto?" divil se John.
"To nevím. Byli zavřené i předtím?" řekla jsem překvapeně.
"Ronone, Teylo? Dávejte si pozor může zde být pár Wraithů. Spíše tu určitě po nás někdo byl."
"Jasně" ozval se Ronon.

Otevřela jsem ty dveře pomocí Rodneyho příručního PC. Jakmile se dveře otevřely byla jsem překvapená. Jejich laborka byla dvakrát větší než ta naše na Atlantisu. Prostě maras. Vešli jsme dovnitř a já začala pracovat. Teda se snažit, ale nějak to nešlo když na mě John pořád vejral.
"Hele Johne nechceš se jít projít? Je to tu trošku na dlouho. A znervózňuješ mě, když na mě pořád koukáš."
"Ok Ok. Půjdu se tu jen trošku porozhlédnout, ale nebudu daleko. Tady máš zbraň kdyby něco volej a střílej."
"Jasně jasně" a začala jsem se smát.

No jo v tu chvíli mi bylo hej, ale to co přišlo za pár minut po tom co John odešel to už mi pak do smíchu rozhodně nebylo. Asi tak ve čtvrtce stahování dat mě překvapil za zády Wraith. Popadl mě za ramena a odhodil asi přes půlku laborky. Dopadla jsem tvrdě, ale né zas tak abych se nemohla zvednout. Bohužel zbraň jsem nechala na stolku vedle počítače. "Jauwejsky" to bylo jediné slovo, když jsem se zvedala z podlahy. Při mé smůle jsem neměla ani vysílačku u sebe tak jsem v tom byla sama a Wraith se ke mně přibližoval rychle. Co teď? Co teď? Jsem si říkala v duchu. Vzpamatuj se vzpamatuj se!!! Uplatni své bojové umění. Přece nejsi lata… říkala jsem si v duchu. Postavila jsem se a začala se bránit. Kopla jsem ho do břicha a dala mu pravačku, wraith zavrávoral, ale jinak nic. Znovu se na mě vrhl. Uhnula jsem před jeho ránou a znovu jsem ho kopla, ale tentokrát mezi nohy. Uskočila jsem kousek dál a vytáhla z pod nohavice můj nůž z anglického cínu s rukojetí z třešňového dřeva zdobenou drobnými červenými kamínky a rychle jsem ho po něm vrhla a trefila ho přímo do srdce. Mají Wraithi vůbec srdce?? Wraith se zastavil a zavrávoral. Hleděl na mě jak vyoraná myš při spatření kočky. Padl na kolena a pak klesl k zemi jak zralá hruška.
"Ups" řekla jsem v šoku.

V tu chvíli přiletěl John celý překvapený hlukem, které slyšel z laborky. Vletěl do laborky s P90 u pasu a připraven střílet. Podíval se na mě a hned se podíval na mrtvého Wraitha. Na mě a zase na Wraitha. Pak teprve řekl.
"Co se to k sakru stalo? To jsi nemohla použít vysílačku?"
Já jsem na něj hleděla jak cyp ještě celá v šoku z bitky.
"No sorry, ale já jsem neměla čas na to abych vzala vysílačku a dala hlášku a na zbraň jsem taky neměla příležitost sáhnout."

Šla jsem k Wraithovi a vytáhla svůj nůž. Umím totiž skvěle házet noži to jsem také zapomněla zmínit. Byl to spíše takový můj koníček, ale tento nůž jsem vždy nosila u sebe.
Je to už samozřejmost. Očistila jsem ho a zastrčila jsem si ho zpátky do pouzdra, které jsem měla připevněné u kotníku. John stále civěl a pak se teprve zeptal jestli jsem v pohodě. :D

Stahování dat, které probíhalo mezi tím skončilo a my jsme už mohli jít. Já byla nesmírně ráda, protože už jsem toho měla za celý den až po uši. Ronon byl velmi překvapen, že jsem zvládla toho Wraitha sama, ale já mu řekla, že to bylo spíše velké štěstí.

No a to je tak asi vše co se tam událo. Důležitá data máme, zbraně tam sice neměli, ale já se nedivím. Po příchodu jsem si hodila sprchu a sedla k psaní tohoto deníku a už je vcelku pozdě měla bych jít něco pojíst a pak do hajan. Sice jsem říkala, že to mělo trvat jen tři hodiny, ale ono se to docela dost protáhlo. Tak zatím čest jdu si dát dlabanec a pak dvacet. :D


SuperGirl Sára :)

Tajemství - část první

25. dubna 2009 v 17:27 | martina.tim |  StarGate (Atlantis) Povídky


Středa -
25. 4. 2007.

Ráno


Sedím v laboratoři a snažím se aktualizovat pár programů v Rodneyho počítači. Který bude potřebovat na zítřejší misi, kde jdou prozkoumat opuštěnou wraithskou loď. I když nechápu proč si to neudělal sám a dal tak důležitou věc mě. Jelikož si takovéto věci přece jenom dělá raději sám ne? A krom toho nevěřím, že ta loď bude opuštěná…

No jo no Rodney má hold jiné starosti mnohem důležitější (ironie). Snaží se vybrat dárek pro svou tajnou lásku. On si myslí, že to nikdo neví, ale je mnoho lidí, kteří na něm poznali, že se zakoukal do Jenifer, ale raději to nerozebírají. "No koneckonců je to jeho věc že?

Jééé. Já se Vám asi nepředstavila co? No hned to napravím. Jmenuji se Sára Cooper a jsem členkou expedice na Atlantisu. Pracuji jako pomocná laborantka v teamu Rodneyho McKaye. Je mi 25 let, tedy v záznamech v databázi. Ve skutečnosti je mi 20 a jsem tu bez vědomí otce, který si myslí, že jsem odjela na neurčitou dobu do Evropy. No jo já vím, je to trošku šílená výmluva, ale co jsem mu měla říct? Když jsem mu oznámila, že chci být v týmu expedice na Atlantis tak málem vyletěl z kůže. Musela jsem si zařídit i pár věcí jako jiné příjmení, jelikož kdybych šla s pravým tak by to prostě nešlo no. On je můj otec známý a nějak ho moc nemají v lásce. I když on není špatný člověk, ale má jen blbou práci tak trochu o politice J. Jaj doufám, že se ten dotyčný až to bude teda spíše jestli tento deník bude někdo číst se nezblázní. A také mám blond paruku, no když v utajení tak se vším všudy, že?

Právě přišel Radek Zelenka, je to takový podivín, ale je to vcelku fajn chlap. Člověk si s ním užije spoustu legrace. Hlavně jak vykládá ty své historky a občas mu nerozumím co vůbec říká :D.

Aktualizace, na kterých teď pracuji jsou trošku obtížné, ale Radek už mi pomáhá s pár věcičkami. Takže se musím zase vrátit od psaní deníku k práci. Ach jo mě se tak nechce…


Odpoledne


Tak konečně hotovo snad bude Rodney spokojený i když nevím nevím, věčně mě zdrbe i za maličkosti. Má hold blbou náladu jako právě teď.
"Sáro?" volá Rodney
"Ano?"
"Co si to s tím mým počítačem prováděla? Já chtěl jen obyčejné aktualizace né předělat celý počítač do nepřehledného chaosu!" rozčiluje se Rodney.
"Ale já to jen aktualizovala. Za ten bordel co v něm máš si můžeš sám!" řeknu rozmrzele.
Zase má práce přijde v niveč ach jo. Co s ním nadělám. Je to mrzout, který nedokáže ocenit práci jiných lidí.
"Víš co? Radši si to udělej příště sám jo?"
"Hele nebuď drzá jo?"
Bla Bla Bla. Takováto reakce je u něj častá. Nikdy prostě nedokáže ocenit práci jiných lidí. A už vůbec se neumí druhému omluvit. Jen řekne hmmm a tím to pro něj končí.

Jééé konečně volné odpoledne, které si hodlám vychutnat. Jsem domluvená s Teylou, která mě bude od teď trénovat. Poprosila jsem ji aby mě trochu procvičila v boji. Trochu jsem to v poslední době zanedbala a tak to chci dohnat. Doma jsem chodila na pár lekcí a dost mě to bavilo a myslím si vcelku, že jsem i dobrá. Jo jo samochvála smrdí.:D


Večer


Ach to bylo skvělé. Teyla je fakt skvělá v tomto směru. Dneska mi sice dala trošku na frak, ale časem se to zlepší a možná budu i stejně dobrá jako ona. A také jsem potkala Johna přišel s Rononem také trénovat, ale měli smůlu museli se přesunout jinde :D Sice nadával na blbý ženský, ale ostrouhal. Johna mám ráda je to takový medvídek, ale má to teď těžké. Dostal na starost celé město, protože Sam odešla na nějaké jednání na Zem. A já doufám, že se co nejdříve vrátí. Mám s ní totiž rozdělaný jeden projekt, na kterém děláme asi už půl roku. Jde o přístroj na výrobu energie abychom už nemuseli řešit věčné téma "Energie". Ale vrátím se zpátky k Johnovi. Je takový bojovník jak já říkám "Nenechá nikoho na holičkách." Tak já to tedy řeknu (spíše napíšu). :D Já ho MILUJU! Stačí? Ale nikomu ani muk rozumíte? Teď by jste měli vidět můj obličej. :D Jen při pomyšlení na něj se celá rozzářím a nedokážu na nic myslet tak radši pro dnešek končím než bych prozradila mnohem více než chci prozradit.
SuperGirl Sara :)


Čtvrtek - 26.4.2007

Ranní ptáče dál doskáče….

Jasně ranní ptáče dál doskáče, ale já si ráda přispím, proto mě naštvalo když mě ráno tak kolem páté hodiny přišla vzbudit Teyla se slovy:
"Sáro? Vstávej je porada."
"Cože??? Teď? Tak brzy? To se John teda podplukovník zbláznil?" (občas se zapomenu a řeknu mu Johne ještě si totiž netykáme)
"No tak trošku, ale je to důležité" řekne Teyla s úsměvem.
"A proč k tomu potřebujete mě? Já přeci nepatřím do vašeho týmu jsem jen vědec."
"To nevím, jen mi nařídil, že tě mám vzbudit a dovést na mimořádnou poradu."
"Ach joo" řeknu rozespale a pomalu se šinu k zásuvce s oblečením.
"Dobře Teylo hned se obleču počkáš na mě chviličku?"
"Jistě. řekla.
No a tak jsme se přesunuli do zasedačky a já se posadila skoro naproti Johnovi ehmm teda podplukovníkovi pardooon. A jen mlčky jsem ho po očku sledovala. Mezi tím přišel Ronon, a dr. Kellerová.
"Táák" začal John svůj proslov.
"Určitě se ptáte Sáro, proč jste teď tady že?"
Tak samozřejmě, že jsem se v duchu ptala proč tu sakra tak brzy ráno sedím a nejsem ještě v posteli ne?
"Ehmmm ano ptám se proč zrovna já." ..a zatvářila jsem se nechápavě.
Sakra co si o mě musí myslet? Jen doufám, že nic špatného. Možná, že jsem jen totální pako. L
"No máme tu menší problém s Rodneym. Nemůže na dnešní misi na planetu PX27588 jelikož… v tu chvíli se John škodolibě nad Rodneyho stavem pousmál … má nepříjemnou virózu a je mu špatně." a stále se škodolibě usmíval. "A Radek také nemůže." "Tudíž zbýváte vy!"
"Aha, ehmm dobře" řekla jsem v šoku a připadala jsem si jak totální pako. Nevím proč jak pako, ale prostě takový zvláštní pocit.
No a pak už jen vykládal podrobnosti o planetě, kde, co, a jak se zachovat při příchodu na planetu atd… Jen nezáživné kecy, ale od něho mě to nevadilo. Ráda poslouchám jeho hlas a poslouchala bych o i hodiny a hodiny.

Teď sedím u sebe a chystám si pár nutných věcí na misi. Když to tak vezmu je to má první mise a mám nervy v kýblu. Ani chuť k jídlu nemám. Vždy jen sedím v laborce a propočítávám vzorce atak dál. Nanejvýš jsem opustila toto město jednou a to jsem šla teda letěla na pevninu pro nějaké byliny či co to bylo. A to jsem byla prvně v Jumperu, ale bránou jsem cestovala jen jednou při příchodu do města jinak ne. Brrr je sedm hodin a už musím jít. Snad to zvládnu. Máme se vrátit za tři hodiny. Doufám, že to přežiju. :D

Kalendářík - Květen

22. dubna 2009 v 21:07 | martina.tim

John Wall

22. dubna 2009 v 16:44 | martina.tim

Záchranná mise

19. dubna 2009 v 19:14 | martina.tim a lekillen |  StarGate (Atlantis) Povídky
Záchranná mise


Postavy: John Sheppard, Teyla, Ronon, Rodney, Woosley, Lorne
Žánr: dobrodružná
________________________________________________________________________________






Johnův tým se vydal na jednu pustou planetku, naštěstí tam nebyla žádní Wraiti. John nechápal co Rodney na té planetě chce.
,,Nechápu co McKey tady chce,"zavrčel Ronon.
,,Hele to jsme dva, ale znáš Rodneyho,"odpověděl otrávěně John.
,,Hmmm,"zase tavrčel Ronon.


Rodney si všimnul jejich pohledů a věděl že ty dva to tady nebaví. Ale raději se věnoval své práci. Ronon..řekl Johnovi že na Rodneyho dá pozor. John se šel prosít sám.
Když Rodney byl se vším hotový tak kontaktovaly Johna že už můžou odejít,ale John se jim neozíval. Ronon a Teyla se ho vydaly hledat, ale jediné co našly byla jeho výstroj a vysílačka.
,,Kde je,"zeptala se Teyla.
,,To nevím,"odpověděl Ronon.
Zrovna ve chvíli kdy chtěly to dát vědět Rodneymu co se stalo uviděly Wraitskou mateřskou lod jak odlétavá. Došlo jim že John je v té lodi.

Rodney k nim zrovínka přiběhl a vyděšeně hleděl na loď.
"Co.. co.. se děje??? Kde je John?" začal koktat Rodney.
"Nejspíš je na té lodi" řekl Ronon.
"Je to Writský průzkumný letoun." doplnila Teyla.
Všichni tři se šokovaně dívali na odlétající loď, která se velmi rychle vzdalovala, až úplně zmizela z jejich očí.
"Tak co??? Musíme se vrátit a vše ohlásit a urychleně poskládat záchranný tým." začal zmatkařit Rodney.
"Ale no tak Rodney uklidni se." utěšovala ho Teyla."
"Myslíte si, že je tu takových lodí více?" poznamenal Ronon neklidným a obezřetným hlasem. Přitom pozorujíc okolní stromy a keře.
,,Už žádné Wraiti necítím."odpověděla Teyla.
,,Musíme se vrátit na Atlantis a říct to Woosleymu,"řekl Rodney a šel rovnou k bráně a ani nečekal na Ronona a Teylu.
Když to na Atlantis řekly, tak Woosley nevěděl jak má Shepparda najít, dokonce i sestavil zachráný tým, ale zatím ho nikam nechtěl poslat. Zatím nebylo kam. Johna odnesly Wraithové bůhví kam.
Mezím na Wraitské lodi,začaly Wraithové Johna vyslíchat a chtěly po něm nové souřadnice místa kde je Atlantis. John jim nic neřekl a tak se na něj začaly postupně krmit. John se ani po tom nevzdával, nemohl prozradit kde leží nově Atlantis. Když Johnovi ubraly několik let života nechaly ho opět zavřít.
Na Atlantis....zjistily od Todda kde by mohl tak John být..a jak se tam dostat. Rononovi se nelíbilo že znovu musejí spolupracovat s Wraithem, ale bohužel jim nic nezbývalo jiného. Do záchranné mise byl zapojen i tým majora Lorna.
"Do zasedačky! Všichni členové záchranného týmu!" zavelel Woosley do vysílačky.
Když, se všichni vměstnali do středně velké zasedací místnosti začal Woosley mluvit.
"Takže.. hm.. máme velký problém. Nemůžu vás všechny poslat na záchrannou misi. Potřebuji pár lidí poslat na jinou planetu. Objevil se zde náznak spolupráce s námi. Takže tým majora Lorna půjde tam" začal Woosley.
"Ale pane Woosley!" začal major Lorn.
"Nemůžete poslat na Wraithskou loď jen tři lidi"
"Ne to nemůžu a proto k nim přidělím jen dva lidi. Ty nejschopnější samozřejmě. Nemůžu riskovat, že ztratím dva týmy! Pochopte to."
"Ale pane Woo…" nestačila dopovědět Teyla.
"Ne žádné námitky prosím"
"Ok já to beru." souhlasil Ronon s Woosleym.
Woosley začal mluvit trošku o politice a nezáživných věcech jak musí dodržovat pravidla a podobně. Mezitím se John ve své cele na Wraithské lodi trošku vzpamatovat. Když pro něj znovu poslali stráž aby ho dovedli k veliteli.

"Och no už zase? Já vám opravdu nic neřeknu! Chápete pojem ´nic ze mě nedostanete´?? Nebo jste jen natvrdlí panáci? Řekl bych že to druhé co?" ušklíbl se John.
Jenže Johnův odpor byl zbytečný, oni ho stejně začaly zase vysávat a navracet život. Jenže John se nedal a všechno tohle mučení ustál.
Tým se už dostal na tu planetu kde by mohl být John,ale nenašli tam nic jiného než prázdné Wraitské křižníky.
,,Přišli jsme pozdě,"řekl Rodney.
,,Ne nepřišli,"opravila ho Teyla.
,,A tím jsi si jistá,"
,A, podívej tady dlouho nikdo nebyl, tohle je tady už nějakou tu dobu,"odpověděla mu.
,,No jo,ale kde je kruci John,"řekl Rodney.
,,To nikdo neví Rodney,ale my ho najdeme,"ujistila ho Teyla.
Na té planetě ještě pár hodin hledali zda je něco nepřivede na nějakou stopu,ale nic nenašly. Na Atlantis se vrátily s nepořízenou. Woosley se jich hned ptal jak to dopadlo a že tu pro ne má nějaké nové skutečnosti. Woosley jim řekl že ač nerad tak propustil Todda, který se jim nabídnul že jim pomůže najít Shepparda.
,,Pane a co když nás zradí,"řekla Teyla.
,,Toho bych se nebál i když také jako vy Wraithům nevěřím,"odpověděl na to Woosley.
,,Já ho když tak zabiju,"prohlásil Ronon.
Všichni v místnosti věděly že to Ronon myslí doopravdy, John byl pro něho velmi dobrý přítel.
O dva dny později..pátrání bylo v plném proudu Todd se jim ještě neozval. Myslely si že je zdravil. Mezitím John prožíval neustále mučení, Wraiti to pomalu vzdávaly. John jim od samého začátku neřekl nic důležitého ani o poloze Země a ani o poloze Atlantis.
Nečekaně se ozval Todd a řekl jim že možná ví kde je John. Tentokrát Woosley povolil jít i Lornovy a jeho týmu.
,,Doufám že nás Todd nezradil,"remcal Rodney.
,,Doktore musíme,"řekl Lorne.
Když dorazily na tu planetu co jim udal Todd objevili tři mateřské úly.
,,Tohle asi bude trochu problém,"řekl Rodney.
,,A co,"zeptal se Ronon a už si razil cestu k jednomu z nich.
,,Počkej,"zastavil ho Rodney.
,,Mě je to fuk..zabijeme wraithy tak jako tak,"odsekl mu.
,,Nevíme kde je Sheppard,"řekl Rodney.
,,No tak fajn,"zabručel Ronon.
Lorne a Rodney se začali domlouvat kde by tak mohl být Shepp a že úly je třeba zničit. Nakonec se dohodli že se rozdělí na malé skupinky..Ono hledat Johna bude velmi složité ….ani jeho podkožní lokátor nefungoval. Ale museli se pohybovat velmi opatrně aby na ně Wrathi nepřišly. Rodney zase samozřejmě začal panikařit když sem tam kolem nich prošly stráže.

,,Kruci McKeyi uklidněte se, jdeme sem zachraňovat Shepparda a ne vás,"řekl Lorne.
Rodney se trochu uklidnil,ale moc mu to nepomáhalo. Ronon s Teylou se ohlásili a řekli, že v žádné z těch lodí Sheppard není a že nastražili výbušniny na zničení lodi.
Ale omyl. V jedné lodi John byl. Byl zavřený v jedné místnosti pro zajatce. Měl takový pocit jako by věděl, že tam jeho přátelé jsou, ale nebyl si jistý byl to jen pouhý pocit. Začal být nervózní a neklidný z čekání, kdy pro něj přátelé přijdou, ale stále nepřicházeli.
"Kde jsou?" řekl svou myšlenku, která se mu v hlavě stále opakovala. Snažil se ze svého vězení dostat. Ale žádné východisko nebylo. Byl ztracený.
"Rodney byl také velmi neklidný a už začal panikařit. "Co když ho nenajdeme už nikdy? Co když je už mrtvý? Ti Wraithi dostali hlad." "Nech toho!" napomenul ho Lorne. "No jo no jo já vím já jsem už takový myslím jen na to nejhorší."
Mezi tím se Ronon s Teylou vrátili za Lornem a Rodneym.
"Nálože jsou rozmístěny" ohlásil jim Ronon.
"A po Johnovi ani stopa prohledali jsme všechny lodě, ale nenašli jsme ho." Řekla smutným hlasem Teyla.
Lorne už viděl narůstat na Rodneym paniku.
"Klid Rodney hlavně klid my ho najdeme uvidíš."
"Jasně" řekl sarkasticky Rodney.
Po chvíli ticha…
"Jste si jisti, že tam opravdu není??"
"Prohledali jsme tam vše a nenašli jsme ho" řekli zároveň Ronon s Teylou.
"Ale co když tam je??" nasadil jim Rodney brouka do hlavy.
Ronon se jen na Rodneyho podíval a Rodney zmlkl.
John už nevěděl co má dělat jak dát o sobě vědět. Křičel, mlátil do stěn což mu vůbec nepomáhalo, až padl na zem vyčerpáním. Již ztratil naději na záchranu.
Lorne již přikázal týmu vrátit se zpět na Atlantis. I když Rodney protestoval již nic nezmohl a musel se vrátit s ostatními zpět. Než opustili planetu aktivovali C4 na tři minuty.
John se cítil osamělý a již se smířil se svou smrtí. Představoval si jak z něj Wraith jménem Mitch vysává zbytky jeho života. A najednou uslyšel první výbuch. Lekl se a vymrštil se z posledních sil na nohy. Z malé škvírky kterou měl ve své jinak zaizolované klece viděl jen co zbylo z jedné lodi. Nic nezbylo z ní nic jen ohořelé zbytky lodi. Pak uslyšel další výbuch, byla to ta druhá loď. Zavřel oči a čekal na svou jistou smrt. A najednou už nic necítil jen uviděl záblesk a pak už jen tmu. Byl mrtvý, jeho tělo se rozsypalo na prach.
"Néééééééé!!!" John se probudil celý zpocený a dezorientovaný na ošetřovně a šíleně křičel. Přiběhla k němu doktorka Kellerová a dávala mu nějaké sedativa.
"Klid Johne jen se uklidni." Říkala mu konejšivě doktorka.
" To bude v pořádku. Jsi na ošetřovně."
John byl zmatený nevěděl co se stalo a kde je.
Najednou mu ztěžkla víčka a usnul do hlubokého spánku.
Za pár hodin až se probudil viděl kolem svého lůžka Rodneyho, Ronona, Teylu, Woosleyho a Kellerovou. Celý zmatený nechápal co se stalo.
"Co se děje? Řekl unaveně.
"Měl jsi záchvaty." řekla doktorka.
"A taky si byl na pokraji smrti." dodal Rodney.
"Vítejte zpět podplukovníku." Řekl Woosle s velkou úlevou v jeho hlase.

Vtip

17. dubna 2009 v 22:26 | martina.tim |  Zajímavosti AR, SS .....
Někde jsem četla vtip ani už nevím kde. Ale byl to skvělý vtip tak ho sem musím mdát.

Běhá Pepa po autobusové zastávce a líbá všechny autobusy. Příjde za ním Franta a ptá seho "Proč líbáš všechny autobusy?" A Pepa na to. "No víš dneska mi jeden autobus přejel tchýni a já nevím který to byl."