Tajemství - část druhá

28. dubna 2009 v 23:27 | martina.tim |  StarGate (Atlantis) Povídky


Po návratu z planety PX27588

Uffff konečně jsem zpátky. Všude dobře, ale tady nejlíp. Byla to sice fascinující mise, ale trošku se pokazily plány, které měl John naplánované. Ano píšu záměrně John, protože mi nabídl tykání a to jsem hleděla jak tele na nový vrata.
"Hele Sáro! Můžu ti tykat když už jsi sice jen dočasně ale pro teď v mém týmu?"
To víte já byla v šoku a úplně vedle a jen jsem něco blebtla jako…
"… ehm jistě proč ne?"
"Ok tak ty mi říkej Johne jasný? Žádný podplukovníku, ale Johne."
"Dobře Johne!"
Dokážete si představit do jaké nálady mě to hodilo? Prostě super den jsem si říkala, ale velký omyl.

Když jsme přišli na planetu PX27588 tak všude byla pěkná příroda. Museli jsme přejít přes les k té opuštěné lodi, která byla na velké pláni za lesem. Vypadala opuštěně taky to Ronon tvrdil, že je opuštěná. Jenže já měla ten divný pocit, jako by nás někdo sledoval nebo věděl, že jsme tam. Nebyl to příjemný pocit to vám povím.

Wow. To co jsem viděla před sebou, když jsme vyšli z lesa si nedokážete představit. Byla to obrovská mateřská loď Wraithů, kterou jsem v životě neviděla. Byl to velký kolos s mnoha malými okýnky posety po celé lodi. Vešly jsme dovnitř a prošly jsme pár chodbami k centrální místnosti. Tam nám John rozdělil úkoly:
"Sáro! Ty půjdeš se mnou já tě zavedu do jejich laborky a zkopíruješ tam veškerá data je tam toho opravdu mnoho. Ronone ty půjdeš s Teylou prozkoumat strojovnu a podíváte se po nějakých zbraních pokud tu něco zanechali. Což já doufám, protože by se nám moc hodily."

Já byla v sedmém nebi, když jsem šla s Johnem do Wraithské laboratoře. Vykládal mi nějaké příhody co se jim staly na podobných misích na Wraithské lodi aby nebylo trapné ticho. Zanedlouho jsme byli tam. Tedy spíše jsme stáli před zavřenými dveřmi nebo vlastně já ani nevím jak nazývat ty jejich "dveře" chápete ne? Já to nazvala slizká pavučinová hmota. :D
"Sakra nejdou otevřít. Jakto?" divil se John.
"To nevím. Byli zavřené i předtím?" řekla jsem překvapeně.
"Ronone, Teylo? Dávejte si pozor může zde být pár Wraithů. Spíše tu určitě po nás někdo byl."
"Jasně" ozval se Ronon.

Otevřela jsem ty dveře pomocí Rodneyho příručního PC. Jakmile se dveře otevřely byla jsem překvapená. Jejich laborka byla dvakrát větší než ta naše na Atlantisu. Prostě maras. Vešli jsme dovnitř a já začala pracovat. Teda se snažit, ale nějak to nešlo když na mě John pořád vejral.
"Hele Johne nechceš se jít projít? Je to tu trošku na dlouho. A znervózňuješ mě, když na mě pořád koukáš."
"Ok Ok. Půjdu se tu jen trošku porozhlédnout, ale nebudu daleko. Tady máš zbraň kdyby něco volej a střílej."
"Jasně jasně" a začala jsem se smát.

No jo v tu chvíli mi bylo hej, ale to co přišlo za pár minut po tom co John odešel to už mi pak do smíchu rozhodně nebylo. Asi tak ve čtvrtce stahování dat mě překvapil za zády Wraith. Popadl mě za ramena a odhodil asi přes půlku laborky. Dopadla jsem tvrdě, ale né zas tak abych se nemohla zvednout. Bohužel zbraň jsem nechala na stolku vedle počítače. "Jauwejsky" to bylo jediné slovo, když jsem se zvedala z podlahy. Při mé smůle jsem neměla ani vysílačku u sebe tak jsem v tom byla sama a Wraith se ke mně přibližoval rychle. Co teď? Co teď? Jsem si říkala v duchu. Vzpamatuj se vzpamatuj se!!! Uplatni své bojové umění. Přece nejsi lata… říkala jsem si v duchu. Postavila jsem se a začala se bránit. Kopla jsem ho do břicha a dala mu pravačku, wraith zavrávoral, ale jinak nic. Znovu se na mě vrhl. Uhnula jsem před jeho ránou a znovu jsem ho kopla, ale tentokrát mezi nohy. Uskočila jsem kousek dál a vytáhla z pod nohavice můj nůž z anglického cínu s rukojetí z třešňového dřeva zdobenou drobnými červenými kamínky a rychle jsem ho po něm vrhla a trefila ho přímo do srdce. Mají Wraithi vůbec srdce?? Wraith se zastavil a zavrávoral. Hleděl na mě jak vyoraná myš při spatření kočky. Padl na kolena a pak klesl k zemi jak zralá hruška.
"Ups" řekla jsem v šoku.

V tu chvíli přiletěl John celý překvapený hlukem, které slyšel z laborky. Vletěl do laborky s P90 u pasu a připraven střílet. Podíval se na mě a hned se podíval na mrtvého Wraitha. Na mě a zase na Wraitha. Pak teprve řekl.
"Co se to k sakru stalo? To jsi nemohla použít vysílačku?"
Já jsem na něj hleděla jak cyp ještě celá v šoku z bitky.
"No sorry, ale já jsem neměla čas na to abych vzala vysílačku a dala hlášku a na zbraň jsem taky neměla příležitost sáhnout."

Šla jsem k Wraithovi a vytáhla svůj nůž. Umím totiž skvěle házet noži to jsem také zapomněla zmínit. Byl to spíše takový můj koníček, ale tento nůž jsem vždy nosila u sebe.
Je to už samozřejmost. Očistila jsem ho a zastrčila jsem si ho zpátky do pouzdra, které jsem měla připevněné u kotníku. John stále civěl a pak se teprve zeptal jestli jsem v pohodě. :D

Stahování dat, které probíhalo mezi tím skončilo a my jsme už mohli jít. Já byla nesmírně ráda, protože už jsem toho měla za celý den až po uši. Ronon byl velmi překvapen, že jsem zvládla toho Wraitha sama, ale já mu řekla, že to bylo spíše velké štěstí.

No a to je tak asi vše co se tam událo. Důležitá data máme, zbraně tam sice neměli, ale já se nedivím. Po příchodu jsem si hodila sprchu a sedla k psaní tohoto deníku a už je vcelku pozdě měla bych jít něco pojíst a pak do hajan. Sice jsem říkala, že to mělo trvat jen tři hodiny, ale ono se to docela dost protáhlo. Tak zatím čest jdu si dát dlabanec a pak dvacet. :D


SuperGirl Sára :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama