Tajemství - část první

25. dubna 2009 v 17:27 | martina.tim |  StarGate (Atlantis) Povídky


Středa -
25. 4. 2007.

Ráno


Sedím v laboratoři a snažím se aktualizovat pár programů v Rodneyho počítači. Který bude potřebovat na zítřejší misi, kde jdou prozkoumat opuštěnou wraithskou loď. I když nechápu proč si to neudělal sám a dal tak důležitou věc mě. Jelikož si takovéto věci přece jenom dělá raději sám ne? A krom toho nevěřím, že ta loď bude opuštěná…

No jo no Rodney má hold jiné starosti mnohem důležitější (ironie). Snaží se vybrat dárek pro svou tajnou lásku. On si myslí, že to nikdo neví, ale je mnoho lidí, kteří na něm poznali, že se zakoukal do Jenifer, ale raději to nerozebírají. "No koneckonců je to jeho věc že?

Jééé. Já se Vám asi nepředstavila co? No hned to napravím. Jmenuji se Sára Cooper a jsem členkou expedice na Atlantisu. Pracuji jako pomocná laborantka v teamu Rodneyho McKaye. Je mi 25 let, tedy v záznamech v databázi. Ve skutečnosti je mi 20 a jsem tu bez vědomí otce, který si myslí, že jsem odjela na neurčitou dobu do Evropy. No jo já vím, je to trošku šílená výmluva, ale co jsem mu měla říct? Když jsem mu oznámila, že chci být v týmu expedice na Atlantis tak málem vyletěl z kůže. Musela jsem si zařídit i pár věcí jako jiné příjmení, jelikož kdybych šla s pravým tak by to prostě nešlo no. On je můj otec známý a nějak ho moc nemají v lásce. I když on není špatný člověk, ale má jen blbou práci tak trochu o politice J. Jaj doufám, že se ten dotyčný až to bude teda spíše jestli tento deník bude někdo číst se nezblázní. A také mám blond paruku, no když v utajení tak se vším všudy, že?

Právě přišel Radek Zelenka, je to takový podivín, ale je to vcelku fajn chlap. Člověk si s ním užije spoustu legrace. Hlavně jak vykládá ty své historky a občas mu nerozumím co vůbec říká :D.

Aktualizace, na kterých teď pracuji jsou trošku obtížné, ale Radek už mi pomáhá s pár věcičkami. Takže se musím zase vrátit od psaní deníku k práci. Ach jo mě se tak nechce…


Odpoledne


Tak konečně hotovo snad bude Rodney spokojený i když nevím nevím, věčně mě zdrbe i za maličkosti. Má hold blbou náladu jako právě teď.
"Sáro?" volá Rodney
"Ano?"
"Co si to s tím mým počítačem prováděla? Já chtěl jen obyčejné aktualizace né předělat celý počítač do nepřehledného chaosu!" rozčiluje se Rodney.
"Ale já to jen aktualizovala. Za ten bordel co v něm máš si můžeš sám!" řeknu rozmrzele.
Zase má práce přijde v niveč ach jo. Co s ním nadělám. Je to mrzout, který nedokáže ocenit práci jiných lidí.
"Víš co? Radši si to udělej příště sám jo?"
"Hele nebuď drzá jo?"
Bla Bla Bla. Takováto reakce je u něj častá. Nikdy prostě nedokáže ocenit práci jiných lidí. A už vůbec se neumí druhému omluvit. Jen řekne hmmm a tím to pro něj končí.

Jééé konečně volné odpoledne, které si hodlám vychutnat. Jsem domluvená s Teylou, která mě bude od teď trénovat. Poprosila jsem ji aby mě trochu procvičila v boji. Trochu jsem to v poslední době zanedbala a tak to chci dohnat. Doma jsem chodila na pár lekcí a dost mě to bavilo a myslím si vcelku, že jsem i dobrá. Jo jo samochvála smrdí.:D


Večer


Ach to bylo skvělé. Teyla je fakt skvělá v tomto směru. Dneska mi sice dala trošku na frak, ale časem se to zlepší a možná budu i stejně dobrá jako ona. A také jsem potkala Johna přišel s Rononem také trénovat, ale měli smůlu museli se přesunout jinde :D Sice nadával na blbý ženský, ale ostrouhal. Johna mám ráda je to takový medvídek, ale má to teď těžké. Dostal na starost celé město, protože Sam odešla na nějaké jednání na Zem. A já doufám, že se co nejdříve vrátí. Mám s ní totiž rozdělaný jeden projekt, na kterém děláme asi už půl roku. Jde o přístroj na výrobu energie abychom už nemuseli řešit věčné téma "Energie". Ale vrátím se zpátky k Johnovi. Je takový bojovník jak já říkám "Nenechá nikoho na holičkách." Tak já to tedy řeknu (spíše napíšu). :D Já ho MILUJU! Stačí? Ale nikomu ani muk rozumíte? Teď by jste měli vidět můj obličej. :D Jen při pomyšlení na něj se celá rozzářím a nedokážu na nic myslet tak radši pro dnešek končím než bych prozradila mnohem více než chci prozradit.
SuperGirl Sara :)


Čtvrtek - 26.4.2007

Ranní ptáče dál doskáče….

Jasně ranní ptáče dál doskáče, ale já si ráda přispím, proto mě naštvalo když mě ráno tak kolem páté hodiny přišla vzbudit Teyla se slovy:
"Sáro? Vstávej je porada."
"Cože??? Teď? Tak brzy? To se John teda podplukovník zbláznil?" (občas se zapomenu a řeknu mu Johne ještě si totiž netykáme)
"No tak trošku, ale je to důležité" řekne Teyla s úsměvem.
"A proč k tomu potřebujete mě? Já přeci nepatřím do vašeho týmu jsem jen vědec."
"To nevím, jen mi nařídil, že tě mám vzbudit a dovést na mimořádnou poradu."
"Ach joo" řeknu rozespale a pomalu se šinu k zásuvce s oblečením.
"Dobře Teylo hned se obleču počkáš na mě chviličku?"
"Jistě. řekla.
No a tak jsme se přesunuli do zasedačky a já se posadila skoro naproti Johnovi ehmm teda podplukovníkovi pardooon. A jen mlčky jsem ho po očku sledovala. Mezi tím přišel Ronon, a dr. Kellerová.
"Táák" začal John svůj proslov.
"Určitě se ptáte Sáro, proč jste teď tady že?"
Tak samozřejmě, že jsem se v duchu ptala proč tu sakra tak brzy ráno sedím a nejsem ještě v posteli ne?
"Ehmmm ano ptám se proč zrovna já." ..a zatvářila jsem se nechápavě.
Sakra co si o mě musí myslet? Jen doufám, že nic špatného. Možná, že jsem jen totální pako. L
"No máme tu menší problém s Rodneym. Nemůže na dnešní misi na planetu PX27588 jelikož… v tu chvíli se John škodolibě nad Rodneyho stavem pousmál … má nepříjemnou virózu a je mu špatně." a stále se škodolibě usmíval. "A Radek také nemůže." "Tudíž zbýváte vy!"
"Aha, ehmm dobře" řekla jsem v šoku a připadala jsem si jak totální pako. Nevím proč jak pako, ale prostě takový zvláštní pocit.
No a pak už jen vykládal podrobnosti o planetě, kde, co, a jak se zachovat při příchodu na planetu atd… Jen nezáživné kecy, ale od něho mě to nevadilo. Ráda poslouchám jeho hlas a poslouchala bych o i hodiny a hodiny.

Teď sedím u sebe a chystám si pár nutných věcí na misi. Když to tak vezmu je to má první mise a mám nervy v kýblu. Ani chuť k jídlu nemám. Vždy jen sedím v laborce a propočítávám vzorce atak dál. Nanejvýš jsem opustila toto město jednou a to jsem šla teda letěla na pevninu pro nějaké byliny či co to bylo. A to jsem byla prvně v Jumperu, ale bránou jsem cestovala jen jednou při příchodu do města jinak ne. Brrr je sedm hodin a už musím jít. Snad to zvládnu. Máme se vrátit za tři hodiny. Doufám, že to přežiju. :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nikol088 nikol088 | Web | 25. dubna 2009 v 17:55 | Reagovat

Téééda, tak to je suprový... Převtělit se do Sáry byl opravdu dobrý nápad. Klobouk dolů. Jsem zvědavá, jak to zvládne - už aby bylo pokráčko!

2 martina.tim martina.tim | 25. dubna 2009 v 17:57 | Reagovat

Děkujííí. Pokráčko bude snad brzy

3 Leky Leky | Web | 27. dubna 2009 v 19:06 | Reagovat

To je užasnéééééééééééééééééé.....Marti honem , honem pokračuj

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama