Anděl Smrti

27. listopadu 2009 v 23:35 | martina.tim |  Severus Snape - mé povídky
Bylo pozdní odpoledne, když se profesor Severu Snape sesunul únavou na svou židli za
pracovní
stůl plný pergamenů, které čekaly na opravu. Neměl náladu ani chuť vrhnout se do opravy studentských prací, které nebyly mnohdy ani čitelné a obsahově vcelku ubohé. Zvláště od některých jedinců, jako jsou Neville Longbottom, Harry Potter a mnoho dalších. Musel se hodně přemlouvat, než vzal do ruky brk a první pergamen.
Po hodině a půl, kdy měl už opravenou většinu esejí, se mu do rukou dostala práce
studentky šestého ročníku, Amandy Sheppardové. Najednou se zarazil. Měl takový zvláštní pocit, jako by ani žádnou studentku s tímto jménem neznal, ale přesto o ní věděl.
"Zvláštní," pronesl tiše.
Ještě nikdy takový pocit neměl. Snažil si ji vybavit, ale šlo to velmi těžce. To ten nadutý
Potter! Strhává na sebe veškerou pozornost, pomyslel si. Najednou se mu v mysli zjevila. Seděla v poslední lavici v Nebelvírské části. Měla dlouhé černé vlasy, bílou pleť s nevýraznými rysy. Ale přesto měl dojem, že tam nepatří.
"Už jsem nejspíš přepracovaný. Věčné přetvářky, nesplnitelné úkoly, absurdní sliby!" pronesl. Zavřel na chvíli oči a ponořil do svých myšlenek.

Rád se procházel temnými chodbami Bradavického hradu. Cítil se najednou uvolněněji. Již se
smiřoval se svým budoucím osudem prchajícího zrádce. Jenže neměl na vybranou. Zastavil se u velkého okna s výhledem na školní pozemky a zadíval se na měsícem zalitou hladinu jezera. Byl to nádherný pohled. Z ničeho nic uslyšel vedle sebe tichý hlas.
"Je čas, že?"
Profesor se zarazil. Byl to hlas oné studentky, která mu dlouhou chvíli zaplňovala mysl. Když
se na ni otočil, nespatřil tu samou dívku, která sedávala tiše v zadní lavici, ale spatřil dívku s vlasy bílými jako sníh, s očima modrýma jako samotné nebe. Stála nebo spíše se vznášela vedle něj a upřeně ho sledovala. Nebyl schopen jakkoliv reagovat na její dotaz. Jen na ni překvapeně hleděl. Bylo mu naprosto jasné, kdo to je.
"Přišel čas splnit své sliby!" zopakovala dívka tiše.
"Ano, já vím" vydral ze sebe nakonec.
"I já mám své povinnosti, profesore!"
Při těchto posledních slovech dívka zmizela. Nastalo znovu mučivé ticho. Severuse napadla
jen poslední slova.
"Pro koho sis ve skutečnosti přišla?"
Po pronesení těchto slov zmizel v temné chodbě Bradavic vstříc své budoucnosti, kterou si
však sám nevysnil.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 snapeova snapeova | Web | 27. listopadu 2009 v 23:56 | Reagovat

wow!! zajímavý nápad. velmi krásná jednorázovka. sice velmi krátká,ale přesto skvělá.

2 martina.tim martina.tim | 27. listopadu 2009 v 23:58 | Reagovat

Děkujíí. No povídky nejsou mé silné stránky, ale pokouším se no.

3 Lyra Lyra | E-mail | 28. listopadu 2009 v 9:15 | Reagovat

Jůů! Tak to byla krása... Máme stejné oblíbence takže se ani nedivím tomu příjmení, ale to jméno? že by se Amanda Tapping vloudila všude?

4 martina.tim martina.tim | 28. listopadu 2009 v 13:17 | Reagovat

No jo mě v tu chvíli nenapadlo žádné jiné jméno :DDD

5 Joli Joli | E-mail | Web | 19. ledna 2010 v 8:12 | Reagovat

Marťo, bude někdy poráčko?? je to skv2lé!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama