Provokace profesora Snapea (3)

30. ledna 2011 v 10:30 | martina.tim |  Severus Snape - mé povídky
   Ano nastal den "D" a já s úsměvem vstávala z postele celá rozlámaná, protože jsem v noci nemohla najít tu správnou polohu a nemohla jsem přestat myslet na to, jak to dnes s tím dárečkem provedu, abych nebyla načapána na hruškách a můj "milovaný" profesor lektvarů mě přímo na místě nezabil Avadou. Brr to by dost bolelo. :D
   Je sobota a já mám dnešní den celý pro sebe. Sice je v plánu famfrpálový zápas mezi Mrzimorem a Havraspárem, ale ta hra mě opravdu moc nebere. Řaději strávím svůj volní čas nad tím, jak provedu svou mission imposible, které se fakt nemůžu dočkat.
   Popadnu bombošku a pomalu se vykrádám z kolejí, kde ještě každý líně odfukuje. Potichoučku našlapuju na nechutně, odoprně vrzavé prkna podlahy, která pod každým mým krokem křičí.
   "Ty prkna by měl někdo vyměnit." zakleju si v duchu.
   Neslyšně vyjdu z kolejí a zamířím si to po schodech rovnou dolů do sklepení.
   I když si říkám, jestli bych mu tu bombošku raději neměla nechat v učebně lektvarů na učitelském stole, protože přece jenom jít až dolů do sklepení je velice riskantní. Snape určitě už nespí. Je to snad upír, nebo Batman? No Batman asi ne ten byl elegantní gentleman, což se o Snapeovi říct nedá. Chvíli váhám a rozmýšlím varianty svého činu, ale nakonec usoudím, že to zkusím přece jen do toho sklepení.
   Obezřetně se rozhlížím kolem sebe když vstupuju na schodiště vedoucí do té odporně zatuchlé části hradu. Stejně má divnej pocit, jako by mě někdo sledoval, ale já nikoho nevidím.

   "Co když mě Snape vidí? Co když má nějaké to kouzlo, které mu hned řekne kdo je v jeho teritoriu?"
   "Ale blbost" řeknu v duchu a jdu pomaloučku dál.

   Na konci schodiště zahnu za roch a rozmýšlím další strategii, jak mu dárek podstrčit. Pohlednici bych mu mohla podstrčit pode dveřmi a bombonieru bych nechala před dveřmi na podlaze. Všimne si pohlednice vezme ji a podívá se ven na dotyčného autora tohoto neskutečného a drzého činu. A samozřejmě najde můj dárek.
   "Ó, jak dokonalý plán" :DDD
Jemně našlapuju až k profesorovým dveřím pomalu pokládám bonbóny na zem a strkám pohlednici do velmi tenké škvírky pod dveřima.
   "Sakra! Jsem netušila, že je má tak izolované."
Ale přece jenom se mi to podařilo! Pohlednice už byla tam. Je pozdě to vrátit zpět.
   Najednou jsem uslyšela kroky, které se blížily.
   "Sakra!! On už je opravdu vzhůru!"

   S narůstající panikou kolem sebe hledám úkryt, protože po schodech bych to vyběhnout už nestačila. Před očima se mi najednou zjeví dveře na konci chodby, do kterých rychlostí blesku vklouznu a v ten moment se otevřely mohutné dveře a Snape v nich. Koukám se malou škvírkou mezi dvěma prkny a adrenalin mi během minuty vyšplhal nehorázně vysoko, mám
pocit, že se zblázním strachy! Najde mě a přímo na místě zabije!
   Ale dost mě uklidňuje ten jeho výraz! K nezaplacení! Snape žhne rudou barvou, (nejspíš už stihl přečíst tu pohlednici s přáním J) v ruce drží křečovitě mou pohlednici a div nevybouchne, když uvidí na zemi zabalenou věc s černou stuhou.
Rychle ji ze země sebere a ostražitě se rozhlíží z jedné strany chodby na druhou. Něco si pod nosem mrmle ani mu nerozumí, ale já se držím zuby nehty, abych se nezačala smát na celé kolo. Mé srdce buší jak o závod a já se divím, že ten tlukot Snape neslyší. Stojí tam poněkud delší dobu než se rozhodne konečně zase vpadnout dovnitř. Mohutné dveře s hlasitostí bouchnou a je znovu hrobové ticho! Já stále stojím nehnutě za dveřmi a nemám odvahu z tama ještě vyjít, protože co když stojí a čeká za dveřmi? Mám pocit jako bych se měla každou chvíli rozletět na milion kousků. Mám strach z toho, že mě objeví, ale zároveň hřejivý pocit velkého úspěchu.

   Nakonec se můj pobyt ve sklepení krapet protáhl. Neměla jsem ponětí o tom, kolik je hodin, ale připadalo mi to jako celá věčnost. Už jsem to tam nemohla déle vydržet a rozhodla jsem se vypadnout. Měla jsem to štěstí, že jsem proklouzla kolem Snapeových dveří ve zdraví  a rychle po schodech nahoru.
Po doběhnutí na kolej, jsem padla na postel a začala jsem se smát jako šílená. Mé spolubydlící se jen nevěřícně koukaly, jestli mi náhodou nehráblo a
zvědavě se vyptávaly čemu se směju. Já jen odověděla, opětovným záchvatem smíchu.
  
   Bylo to opravdu vzrušující a já jsem zvědavá jak to Snape strávil! A jaký bude v příštích dnech.
  
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Luwaree Luwaree | 11. března 2011 v 22:26 | Reagovat

Omg to je prostě boží :D :D :D

2 Emily Emily | Web | 14. března 2011 v 17:22 | Reagovat

Je to pecka, Sevík se musel asi dost divit :-D A zajímalo by mě, jestli to zbaštil, nebo neee :-D

3 Lucy Lucy | E-mail | 13. září 2011 v 20:26 | Reagovat

Ahoj,chtěla jsem se zeptat jestli to bude i nějak dál pokračovat.

4 Martina.tim Martina.tim | 8. listopadu 2011 v 11:08 | Reagovat

Ahoj. Bude to dál pokračovat, ale připravuji nový blog. Doufám, že do konce roku to dám dohromady.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama